Tak jako série fotek promítaná v dřevěné krabičce s otvory i místní dědictví může být představeno z různých perspektiv.

Pravá síla příběhu - workshop, který nahrává venkovským muzeím

2. 6. 2013

Tento týden jsem četl zajímavý příspěvek na blogu Paula Orselliho zabývajícím se vychytávkami a zajímavými nápady, jak ozvláštnit a vylepšit muzejní expozice Exhibitricks .

Popisoval své zážitky z workshopu pro muzejníky a autory výstav „Analýza exponátů a jejich příběhy“.

Každý účastník dostal dvě fotky toho samého objektu umístěného na podložce a každý měl rozhodnout, kde na škále „imitace - originál“ je exponát a kde se nachází na škále „přispívá k lepšímu zaujetí návštěvníků nebo nepřispívá“.

Tyto dvě osy vytvářeli 3D matici a každý účastník měl vystoupit před ostatními a představit předmět a vysvětlit, kam zařadil daný exponát (imitace – originál, podporuje – nepodporuje zaujetí návštěvníků). Na tuto pozici v rámci se měl s obrázkem sám postavit.

Publikum mohlo jeho názor komentovat a mohli jeho názor na pozici v matici změnit a účastníka v systému posunout.

Autora blogu zaujalo, že na začátku samotní účastníci umísťovali „sebe se svými exponáty“ zejména do kvadrantu padělek a nepřispívá k zaujetí návštěvníků a po probíhající diskusi byli postupně posouváni. Na ose „padělek – originál se rozmísťovali rovnoměrně, ale byli přesouváni mnohem více směrem k „přispívá k zaujetí návštěvníků“.


Co z toho podle Paula Orselliho vyplývá?


Že muzea a muzejníci přehánějí, až fetišizují předměty a jejich autenticitu, zatímco obětují zážitek návštěvníků.

Jak můžeme sami podle vlastních zkušeností vidět, tato tendence převažuje i v našich muzeích.

Čím se od muzejníků lišíme my, lidé zabývající se rozvojem venkovské turistiky a podpory místního dědictví a paměti?

I my, když vyrábíme své produkty – tradiční výrobky, propagační letáky, naučné stezky, taky velmi zřídka zvažujeme situaci z opačného hlediska, neřešíme to, co zajímá návštěvníky, jak to vidí oni. Máme potřebu předat jim vše důležité a významné a prezentujeme to tak, jak to vidíme my.

Autor blogu Paul Orselli když opouštěl Baltimore, kde se workshop (http://is-it-real-who-cares.tumblr.com/) konal, byl plný pocitů týkajících se významu sbírkových předmětů v muzeu pro návštěvníky, ale pouze, když jsou propojeny se silným příběhem a kontextem. Ne jako hodnota sama o sobě.


A v tom je pravá síla příběhu.

Je pravda, že ze zákona muzea slouží společnosti jako ti, co se starají o sbírkové předměty – tedy originály. Nicméně mnoho muzeí příležitostně vystavuje repliky, modely, sádrové odlitky či jiné nezaevidované sbírkové předměty. Protože oboje autentické i neautentické předměty mohou návštěvníkům přispět k cílenému a zamýšlenému zážitku.

Toto je ohromná zkušenost a významná informace pro nás, kteří se zabýváme venkovskými muzei, které nemohou oplývat vzácnými exponáty.

A ze zprostředkované zkušenosti z baltimorského workshopu je nadmíru jasné, že se nemusíme bát vytvářet expozice bez velkých vzácností, pokud chceme a jsme schopni je doplnit příběhem a interpretovat dědictví a příběh v kontextu.

Není sporu o tom, že pro muzejní profesionály a odborníky na danou problematiku je rozdíl mezi originálem a imitací jasný a zásadní. Ale pro návštěvníky a jejich zážitek z interpretace dědictví a paměti není tato hranice tak zřetelná a hlavně důležitá.

Tyto zážitky prý ovlivňuje mnoho faktorů a každý případ je velmi individuální. Výsledkem workshopu byl seznam otázek, které by Vám mohly v rozhodování, jak postupovat pomoci.

Zde jsem se pokusil některé tyto otázky přiblížit:


Pro pokračování se musíte přihlásit

Vyhledávání

Přihlášení čtenáře

E-mail:
Heslo:

Radek Novotný
a DigitalStoryTelling

Radek Novotný Radek Novotný je podnikatel, konzultant, vědec a školitel. Již 10 let pomáhá obcím a neziskovým organizacím i soukromým osobám prezentovat místní dědictví formou digitálních příběhů a videí na multimediálních zařízeních.

Radek Novotný
novotny@digitalstorytelling.cz