Mýtus o zázračném úspěchu Elvise Presleyho, který rozšířil jeho manažer Parker, vypráví o tom, že mladý tehdy neznámý Elvis Presley přišel do nahrávacího studia Sun Records a chtěl nahrát narozeninový dárek pro svoji matku. Jeho talentu, že si prý všiml majitel Sam Phillips a ten zařídil, že se s jeho nahrávkami seznámili miliony fanoušků.
Přesto si jako většina začínajících podnikatelů myslíme, že tak jako v této pohádce i my jsme přišli na skvělý produkt nebo službu a někdo jiný, mocný a úspěšný (Pan Bůh, náhoda, štěstí) má nějak zařídit, aby si našeho „fenomenálního“ nápadu všimli a zamilovali si ho tisíce, případně miliony zákazníků.
Že je to divné, si všimlo pár chytrých lidí a začínají prosazovat naprosto obrácený postup při tvorbě podnikatelského záměru tzv. Designový myšlenkový přístup k inovativnímu podnikání.
Tato metoda staví na racionálních a přirozených lidských reakcí a při dodržení i dalších zásad a postupů v podnikání by se tím dala platnost Paretova principu pozměnit nebo bychom se mohli aspoň s větší pravděpodobností dostat mezi 20% povolaných.
Bohužel pokaždé, když sleduji rozhovor s úspěšnými podnikateli, jsou to opět typičtí „Elvis Presleyové“, kteří žádnou zákaznickou potřebu dopředu nezjišťovali. Byli přesvědčení o jedinečnosti svého nápadu a pouze měli to štěstí, že se v pravý čas trefili na správné místo se správnými lidmi.
V naprosté většině případů však zapomenou zdůraznit, že je to už čtvrtý, či pátý pokus, protože předchozí podnikatelské záměry jim nevyšly (nebo se je na to reportér, či moderátor prostě jen nezeptal).
To není kritika, či chyba, levný a rychlý bankrot, či selhání je přirozenou součástí podnikání. Vadí mi spíš ten výběr vzorů, které posloucháme a které chceme napodobit.
Protože podnikatelů typu Elvis Presley (byť na několikátý pokus) je zoufale málo,
Proto jsem všemi deseti pro „Designový myšlenkový přístup k inovativnímu podnikání“ a budu se snažit hledat úspěšné podnikatele, kteří zbohatli na základě tohoto postupu.